Tak jak se Mui Ne první den zdálo jako ráj, druhý den už jsem měla celkem dost. Jelikož mě ale poslední 3 dny na cestách trápila horečka, kašel a rýma, tak jsem tu potřebovala chvíli pobýt a dostat se z toho. Už druhý den jsem ale zjistila, že jsem se dostala do ruské enklávy, kde na místňáka skoro nenarazíš a když, tak na tebe bude mluvit rusky. Velice příjemné. Krom toho nevím, co je horší, že jsem doteď téměř neviděla anglické nápisy nebo to, že teď naopak vidím všude všechno v azbuce. Vážně hrůza. Jelikož Rusáky zrovna nemusím, začala jsem se cítit fakt divně. Je tu ale pátek a já jedu ve 12:30 směr Dalat a tam se neskutečně těším. Kvůli tomu že kolem mě bude konečně zase příroda...hory...vodopády... Ale hlavně tam nebude už to příšerné vedro a jelikož to není u moře, je velká pravděpodobnost, že tam nebude tolik Rusáků 😁 
Jelikož v tom vedru s tím těžkým batohem nemůžu chodit moc daleko a na bus je to 4 km, chci si objednat Grab. Zkouším motorku asi půl hodiny, ale všichni řidiči jsou obsazení. Zkouším auto. To samé. Taxi si brát nechci, jelikož je to předražené. Všimla jsem si, že tu párkrát projel takový menší autobus, tak jsem si říkala, že počkám na další a zeptám se, jestli mě vyhodí, kde potřebuju. Autobus tam byl během chvilky. Naskočila jsem, sedla si a říkám mu, jestli mě vyhodí u Sinh Tourist Office. Kývá. Je to dobrý. Ptám se, kolik chce peněz. Naivně mu podávám 5 000 dongů (5 Kč). Směje se a ukazuje na lístek, že to stojí 16 000 dongů (16 Kč). Bohužel nemám menší a dávám mu 50 000 dongů. V ruce má balík peněz, tak si říkám, že to nebude problém. On mi ale vrací pouze 18 000 dongů a dává mi dva lístky. Říkám mu, že chci jen jeden, ale on ukazuje na mou krosnu. To jako vážně? Kroutím hlavou. V hlavě si rychle rozmýšlím, jestli budu nasraná. Nakonec se rozhodnu hodit to za hlavu a nekazit si den. Za chvíli nastoupí Rusové, kteří chtějí platit jen 6 000 na osobu a hádají se tam div ne s celým autobusem. Myslím, že nakonec platili 9 000 na osobu, ale říkala jsem si, že za ten rozruch mi to nestojí. Každopádně tohle místo mě tímhle vychcaným aktem řidiče autobusu přesvědčilo, že tohle už nadále není tradiční Vietnam, ale to, co se z krásných míst stává, když je tam až moc turistů. Lokální lidé se snaží odrbat každého turistu, co to jde a stávají se z nich vyčůraní penězchtiví lidé. Rychle pryč. 
Už sedím v autobuse a čeká mě 4hodinová cesta autobusem skrz hory. Většinu cesty lituju toho, že nemám tu motorku a nejedu Vietnam na motorce. Zrovna tady by to byla pecka. Ty hory. Ty výhledy. Je to krása. Cesta je jedna velká klikatice a jedna Asiatka nám v autobuse zvrací. Za nedlouho zastavujeme na záchod a řidiči se pouštějí do úklidu zvratek. Pak už zase vyrážíme a paní vyfasuje jak jinak než plastový pytlík, kdyby náhodou. Naštěstí už ho ale nepotřebuje.
Po cestě jsem opět poslechla asi 4 podcasty z Travel Bible a při tom se kochala právě těmi úžasnými výhledy a zase snila o tom. co bych chtěla dělat a nedělat a tak dále. Jsem sama na cestě už měsíc a pomalu a jistě jsem si uvědomila, že mě to nebaví 😀 Mnohem víc si užívám cestování s přáteli nebo přítelem. Nechápu, jak lidi říkají, že když jsou sami, mají čas na sebe a na své přemýšlení... Mně ale hlava šrotuje neustále, i když sama nejsem, takže to, jak mi šrotuje už měsíc teď? Na tom už snad ani není nic zdravého. Všeho moc škodí!
Zatím nemám vymyšleno, kam odsud pojedu dál. Budou cca týdenní oslavy Čínského nového roku, takže zůstanu tady a budu se kochat okolní přírodou. Je vážně příjemné moct se procházet a neustále se nepotit jako prase. Našla jsem si tu taky pěkné jóga studio, tak se tam zítra půjdu mrknout a zjistit co a jak. Budu tu minimálně 10 dní a když budu mít důvod, tak klidně i déle. Po ruské enklávě je to vážně osvěžující...
Žádné komentáře:
Okomentovat