Momentálně ve Vietnamu

Ahoj, ahoj a ještě jednou ahoj...

Ano, já vím, jsem ostuda a třičtvrtě roku jsem si nenašla čas na napsání všech těch článků, které sem dlužím... Kuba už je skoro dopsaná. Chybí mi už jen kousek a opravdu slibuju, že se tu objeví co nevidět. 

Rozhodla jsem se ale dnes napsat tenhle mezičlánek, jelikož jsem zase poslouchala nějaký podcast od Matouše z Travel Bible  a vždycky mě to tak strašně nakopne a mám neskutečnou chuť psát. Ono to tak asi nevypadá s tím, jak dlouho mi trvá ten článek vždycky napsat, ale fakt strašně ráda píšu. Já jsem totiž taková, že strašně nerada ten článek opouštím a kouskuju si ho, takže to chci napsat v kuse (což jsem pokaždé až teď do té Kuby, kterou mám rozepsanou, dělala) a vím, kolik času mi ty články zaberou a v průměru (podle délky cesty) to bývá 7 - 14 hodin, což je vážně něco najít si takový čas v kuse. No a co si budem, někdy ten čas i mám, ale zas není nálada nebo chce člověk holt dělat něco jiného a tak 😀

Teď jsem ale na úplně perfektním místě, kde se mi píše jedna báseň. Nacházím se ve Vietnamu a už mi tu běží 4. týden. Původně jsem si říkala, jak bude super začít zvolna a na první tří týdny jsem si zařídila dobrovolnictví v přímořském městečku Vung Tau. Původně jsem si myslela, že budu pomáhat v prostředí hostelu, ale na místě jsem zjistila, že realita je jiná a mě čekalo ježdění do školy a učení dětí anglicky. No ale co je na tom nejhorší? Na motorce! Já...Na motorce. Někteří z Vás vědí, že posledních pár let mám z motorek vyloženě hrůzu a to od té doby, co jsme na ní s bývalým přítelem spadli. Vyhýbám se jí jak čert kříži. Jelikož ale škola byla vzdálená 8 km, nějak mi nezbylo nic jiného než se opět podrobit další výzvě. Šlapat dvě hodiny tam a dvě zpátky se Vám v tom vedru vážně nechce, to mi věřte 😉 V rámci dobrovolnictví máte ubytování, stravu, pití a motorku zdarma. Jediné, co si platíte je palivo do ní. No a tak jsem dostala skútr. Nikdy jsem ho neřídila. Naštěstí to byl automat, takže nic složitého. Děcka z hostelu mi řekli, co kde najdu a jak to ovládat asi během 2 minut a já vyrazila do ulic. Pozdě večer samozřejmě, protože ta špička ve vietnamských městech během dne, v tom se učit fakt nechcete. Projela jsem pár ulic, trochu se sžila s mou novou kámoškou a překvapivě se vrátila na hostel bez žádných zranění. Od druhého dne už jsem jezdila během dne ve špičce a musela se naučit řídit v tom vietnamském chaosu. Teda zdánlivém chaosu. Ono to totiž jen jako chaos vypadá, ale ve výsledku to má svý pravidla a za tři týdny se mi ani nic nestalo ani jsem neviděla žádnou nehodu. Ťuk, ťuk.

Během těchto tří týdnů jsem si říkala, kolik budu mít času a klidu a jak budu na jednom místě a dopíšu Kubu, Madeiru, Maroko, Sicílii i Skotsko... Aha... Omyl, ani jsem se toho nedotkla. Nějak jsem to tam necítila. V posteli se mi psát nechtělo a ve společných prostorách jsem neměla chvilku klidu a vlastně to ani nebylo moc pohodlné. Za to teď jsem v takovém, jak to nazvat... Resortu, ale přitom úplně levném hostelu Mui Ne Hills Budget Hotel, no a sami se můžete podívat, jak to tady vypadá. Spím v klasickém dormu (s 5 dalšíma lidma), ale já mám hostely ráda a nějak mě ještě neomrzely. A hlavně za ty peníze. Platím 34 Kč/noc. Krom toho mám k dispozici 3 bazény, na pláž to mám asi 300m a je tu příjemný bar/restaurace, kde si dáte výborné pití a jídlo (zrovna mám lemon juice a thai green curry), sedíte venku, máte výhled na moře a zkrátka je to všechno takový krásný. Kdybych už neměla dost toho tepla, tak bych tu snad ještě týden dva navíc zůstala, ale plánuju utéct na Čínský Nový rok do Dalatu a trochu se zchladit. Tak snad si tam taky najdu nějaké pěkné místečko na psaní. Tady ale mám pořád ještě pár dní, takže určitě něco napíšu.

To je asi vše, co bych Vám dnes chtěla sdělit a jdu se pustit do dopsaní té Kuby a dalších článků, ať už jen neslibuju a konám! Kdyby Vás cokoliv zajímalo, ať už z téhle cesty nebo z mého soukromého života, klidně mi napište, a když se těch dotazů shromáždí víc, napíšu odpovědi do extra článku 😎  

Mějte se krásně i v té naší české zimě!