Dominikánská republika (22.4. - 7.5.2017)

V rámci nemoci jsem se rozhodla hecnout ještě Dominikánskou republiku, aby už mi zbývalo z restů jen Irsko z července. Pak už byly jen nějaké menší výlety po UK a Skotsku plus 5 dní ve Finsku a Stockholmu s holkama, ale o tom psát článek nebudu :)

O tom, že pojedeme do Karibiku jsme se začali bavit už v létě 2016. Jelikož většinou hodně lidí jen dost namluví, ale ve výsledku pak s Vámi nejedou a Karibik není úplně nejlevnější záležitost, rozhodli jsme se s Luci a Honzou (spolubydlící z UK), že poletíme do Karibiku ve třech. Neměli jsme úplně striktně vybranou destinaci. V potaz přicházela právě Dominikána, Kuba a Mexiko. Jelikož jsme si chtěli koupit komplet zájezd s All-inclusive (a dopřát si tak lehce posh dovču) přes server holidaypirates.com (přes který hledám hodně akcí z UK a byly jsme přes ně i s Luci na té Maltě). Domluvili jsme se, že budem stránky sledovat a do konce února něco koupíme.

Nakonec jsme koupili 13.2. Dominikánskou republiku od 22.4. do 7.5. (teď mě napadá, že to je stejný termín jako máme teď Kubu 22.11. - 7.12. - epický :D ), s All-inclusive, v hotelu Be Live Collection Marien s příletem na letiště Puerto Plata za 831 liber se zpáteční letenkou z Londýna Gatwicku a cestovkou Thomson.

Nemá moc cenu vypisovat v tomhle případě jednotlivé dny extra, jelikož jsme měli jen tři takové výlety - dva na jeden den a třetí na dva půl. Takže Vám spíš popíšu, jak to bylo v resortu a popíšu výlety včetně cen a informací o dopravě :)

Cesta na Dominikánu

Dreamliner

Jelikož jsme letěli všichni tři, neměl nás kdo hodit na letiště a jet na Gatwick autobusem skoro 6 hodin a i za dost peněz prostě nechceš. Složili jsme se tedy na benzín a na parkoviště na letišti a 22.4. ve 4 ráno vyrazili na letiště. Z parkoviště jsme minibusem dojeli k terminálu a tam si šli odbavit kufry. Celkem nás překvapilo, že nám vážili i příruční zavazadlo, které smělo mít jen 5 kg. Jelikož jsme měli jako příruční zavazadlo naše krosny (cca 38l), tak samozřejmě měly víc než 5 kg, ještě když jsme tam měli věci jako zrcadlovky apod. :D Tak jsme to opět udělali na Čechy, vyndali pár věcí mimo krosnu, ona to zvážila bez těch věcí, spokojená a pak jsme je tam vesele vrátili. Pak už jsme šli ke gatu. Lidí tam bylo jak máku, takže vyvolávali po řadách. Tento systém jsme vůbec nepobrali nebo jí spíš vůbec nerozuměli, co hlásí, ale naštěstí nám tam jeden starší pár poradil, kdy máme jít (šli stejně). V letadle (Dreamliner) jsme se usadili do řady 23. Honza s Luci seděli uprostřed a já na 23C s nějakým starším párem. Vedle Luci s Honzou se ale za chvíli uvolnilo místo a já si po vzletu šla přesednout za nimi.

Pláž u hotelu

Každé sedadlo mělo obrazovku, kde jste mohli sledovat filmy, poslouchat hudbu apod. Sluchátka jste dostávali zdarma. Celou cestu nám servírovali jídlo i pití a to včetně alkoholických nápojů, takže jsme opravdu nestrádali. Cesta utekla opravdu rychle (díky filmům), a to i přesto, že jsme letěli 8 hodin. V Puerto Plata před letištěm nás hned týpek z Thompsonu nasměroval k autobusu T3, který jel do našeho hotelu. Jeli jsme přibližně 25 během kterých nám delegáti řekli základní info o Dominikánské republice (naše byla Sylvia - Italka žijící na Dominikáně 15 let). Samozřejmě náš hotel byl až poslední a po cestě jsme vyložili lidi ve 4 dalších. Na recepci jsme si pak ještě zažertovali s recepčním, který nějak nemohl přenést přes srdce, že jsme na pokoji ve třech - jeden kluk a dvě holky a komentoval to něco ve stylu, že to budou pěkné orgie. Ale na to už jsme celkem zvyklý :D

Resort Be Live Collection Marien

Resort

Resort byl opravdu úžasný. Ve stylu tropického ráje. Uprostřed veliký bazén obklopený bary a restauracemi a na okrajích resortu ubytování. My měli budovu úplně nejblíž k pláži, což se hodilo, jelikož jsme to měli na pláž sotva 50m. Jídlo i pití bylo k dispozici téměř nepřetržitě. Pití ne jen tak obyč víno, pivo atd., ale výber 28 koktejlů, plus jste si samozřejmě mohli dát sangrii, víno, pivo a nechat si namíchat úplně cokoliv, na co měli suroviny :) A co se týká jídla, to bylo úplně neuvěřitelné. Snídaně a obědy byly každý den téměř podobné a výběr byl obrovský, ale večeře byly úplná pecka! Každý večer byly totiž večeře zaměřené jinak. Jeden den byl třeba Gala večer, kde byly všelijaké dobroty, ale pak byly i přímo zaměřené na kuchyni jako španělský (paella, apod.), orientální (kde byl krom jiného i velký výber sushi, což mě opravdu fascinovalo), BBQ (burgery, apod.). Zkrátka každý den jinak. Krom toho byly v resortu 3 restaurace - brazilská, mexická, středomořská, které spadaly také do All-inclusive, jen jste si tam pro jistotu museli udělat rezervaci, aby jste měli jisté místo. Byli jsme ve všech třech. V brazilské se servírovalo snad milion druhů masa, v mexické klasika lehce pálivé burritos, tortilly apod. a ve středomořské mořské plody hlavně. Zde jsem poprvé ochutnala humra a fakt mi nechutná :D

Kromě jídla a pití byl samozřejmě v resortu všelijaký program a různé sportovní aktivity po celý den. Večer pak byly různé diskotéky, karaoke (kam jsme se hlásili, ale už nebylo místo) apod. My se ale zůčastnili jen 2x karaoke, jednou jsme byli na diskotéce a jinak jsme se buď váleli na pláži s koktejlem v ruce nebo byli na výletě.

1. výlet - Sosúa - 26.4.2017

Pláž v Sosúe

Doslechli jsme se, že v Sosúe je nádherná karibská pláž a lidi se tam jezdí potápět. Ne, že my bychom neměli u hotelu pláž, ale byla taková nějaká normální. Karibskou pláž jsme si představovali ještě trochu jinak. Měli jsme načtené nějaké informace o tom, jak se jezdí jejich speciálními "taxíky" tzv. guagua, kterými jezdí hlavně místní (turistu jsme tam nepotkali nikdy) a je to výrazně levnější než normálním taxíkem. Hlavně guaguy nemají zastávky, takže si prostě stoupnete k silnici a čekáte než zastaví maličká dodávka s vykuchanými sedačkami předělaná tak pro 18 lidí a mačkají se v ní místní. Zpravidla krom místňáků obsahuje řidiče a tzv. výběrčího, který většinou umí anglicky, domluví s Vámi kam chcete jet a posléze vybere peníze. Pak Vás do minibusku týpek prostě naskládá a to, i když se zdálo, že přijel plný. Když opravdu dojdou sedačky, odněkud vytáhne minisedátko, které zpravidla nacpe do uličky mezi sedadla a tím vytvoří místo pro dalšího cestujícího. Velice vtipné, ale my si o pokaždé hrozně užili :D Cestou tam jsme ještě úplně nevěděli, jak to v praxi funguje, jelikož jsme měli info načtené jen z internetu, takže jsme si předem nedohodli cenu, což byla chyba. Týpek po nás tedy v Sosúe chtěl 300 dominikánských pesos (100 DP/os.) za nějakých 35 km. Což je dost, ale zas nás odvezl téměř k pláži. Ale už jsem byla rozhodnutá, že na cestu zpět ukecám míň :D

Sosúa byla opravdu nádherná. Jak na válečku tak na potápění. Všude tam byla lehátka (placená samozřejmě) a jelikož tam nejsou resorty, ale jen stánky podél celé pláže, tak ke každé skupině lehátek patřil nějaký týpek. Pár jich za námi přiběhlo. Nejdřív jsme je odmítali, ale pak jsme usoudili, že jelikož s sebou máme zrcadlovky a podobné hračičky, možná by bylo fajn si ta lehhátka zaplatit, jelikož nám jeden ten týpek slíbil, že nám bude lehátka i hlídat. Nejsem si teď jistá a nemám to zapsané, ale myslím, že jsme dávali 100 DP/os. za lehátko na celý den. Bylo to s kompletním servisem. Ne jen, že nám týpek hlídal věci, ale ještě nám nosil meníčka s pitím a jídlem a my si objednávali a on nám to nosil až na lehátko :D Tohle byla vážně posh dovolená (teda až do treku na Pico Duarte, tam to k posh dovolený mělo hodně daleko :D ). Na pláži v Sosúe jsme si koupili i potápěčský brýle, jelikož za půjčení chtěli 250 DP a my je koupili za 635 DP (Teď s námi pojedou i na Kubu :)). Tak jsme si užili den v Sosúe. Zpátky jsme opět chytli guaguu. Tentokrát jsem cenu začala dohadovat předem. Řekl zase 300 DP, tak jsem řekla, že za 200 DP jedem. Kývl a jeli jsme. A ani to nebolelo a netrvalo dlouho :D

2. výlet - 27 Charcos - 29.4.2017

A jde se na to!

Dnes jsme se rozhodli jet zkusit canyoning na 27 charcos neboli sjet a seskákat si 27 vodopádů. Jeli jsme guaguou do Puerto Plata, což byl hned na začátek zážitek, jelikož nám zastavila guagua, ale řidič vůbec neuměl anglicky a neměl s sebou ani poskoka. Hlídač u brány viděl, že máme problém se s ním domluvit, tak přišel a tlumočil nám a překládal jemu. Řekli jsme, že chcem na vodopády a on, že tam nejede, a pak teda, že by nás tam vzal, ale že by to bylo 100 DP na osobu, tak jsme souhlasili, ale měli jsme celou dobu divný pocit, že nás beztak vyhodí v Puerto Plata. A taky, že ano. Vyhodil nás v Puerto Plata na nádraží a chtěl po nás dohromady 300 DP. To jsme se mu vysmáli, protože víme, že do Puerto Plata to stojí 60 DP pro všechny tři (vyzkoušeno, i nám to říkal hlídač, když jsme se ptali na přibližné ceny). Chvíli se rozčiloval a chtěl 300 DP. Honza nakonec vyměknul a dal mu 100 DP, což už tak jsme ho přeplatili až moc, ale pořád se rozčiloval, ale my už začali vystupovat z auta. Lůca někde na webu našla, že by to z Puerto Plata k vodopádům mělo stát 40 DP na osobu, to nám tam poradili, že to není guaguou, ale autobusem Javilla Tours, tak jsme jeli tím, což dá se říct byla taková větší guagua za 120 DP dohromady. Řidič nás vyhodil cca 500m od vodopádů a my šli ke vstupu. Tam jsme se dozvěděli, že dnes nemůžeme absolvovat všech 27 vodopádů, protože v noci dost pršelo (a ještě bude odpoledne) a některé jsou uzavřené. Další varianta byla až 12 vodopádů za 340 DP, tak jsme vzali alespoň to. Oblékli jsme se, oblékli vesty a helmy, zamkli věci do skříněk a vyrazili. Šli jsme dost dlouhou štreku do kopce a v té obrovské vlhkosti vzduchu, která na Dominikáně je to pak s dýcháním není úplně lehký (ale aspoň trénink na Pico Duarte za pár dní :D ). Když jsme dorazili k prvnímu vodopádů, byl první úkol do něj hned skočit. Bez jakéhokoliv svlažení mě to celkem děsilo.

První vodopád

Ale zvládli jsme to všichni :) Pak už jsme absolvovali různé klouzačky a seskoky soutěskou, vše jsem natáčela kamerou, kterou jsem držela v ruce. Dvakrát jsem se málem utopila a to paradoxně na klouzačkách, když jsem si buď nezacpala nos nebo se nestihla pořádně nadechnout, jak mě tam instruktor rychle šoupnul. Celý nám to trvalo asi 2 hodiny a potkali tu spoustu fajn lidí. Vyhladovělí po vyčerpávajícím zážitku jsme si sedli do bufetové restaurace u východu a najedli se. Pak jsem šli k silnici a mávali na projíždějící autobusy Javilla Tours. Projeli celkem 3, ale žádný nezastavil a my netušili proč. Čtvrtý ale nakonec zastavil a my jeli zpět do Puerto Platy. Guagua z Puerto Platy nás chtěla zase ošulit a chtěla 25 DP/os., když to má na osobu stát 20. Tak jsme nakonec ošulili my jeho a dali jsme mu jen 50 DP :D Nemaj mě pokoušet. Já to taky nevydržím věčně tyhle jejich způsoby...

3. výlet - trek na Pico Duarte 3087 m n.m. - nejvyšší hora Karibiku - 2. - 4.5.2017

Profil treku na Pico Duarte

Náš trek na Pico Duarte začal asi tím, že jsme si v našem all-inclusive hotelu chtěli domluvit, aby nám dali něco málo jídla s sebou a my si nemuseli moc jídla navíc kupovat. Bohužel to ale nebyla moc lehká domluva. Přehazovali si nás jako ping pongový míček. Honza se nejdřív ptal na guest service, kde mu řekli, že to si má normálně domluvit v restauraci. Jenže v restauraci nám manažer řekl, že by nám jeden dva sandwiche s sebou klidně udělal, ale jídlo na 3 dny nemůže a musíme si to domluvit na guest service. Tak jsme šli opět tam a tam nám řekli, že si musíme koupit na recepci tzv. lunch pack, který stojí 300 DP a je to na 1 den (takže bychom potřebovali minimálně dva plus si něco málo dokoupit). Šli jsme se na recepci zeptat, co teda konkrétní balíček vůbec obsahuje, protože to na guest service neveděla. Z recepce nás poslali zase do restaurace, že nám musí říct oni, co tam přesně bude. Manažer v restauraci už se smál, protože si nám pamatoval a oni si nás vyloženě přehazovali jak horkej brambor. Jen nás už to moc nebavilo. Řekl nám, že balíček vesměs sestaví podle našich preferencí, ale musíme si ho jít nejdřív koupit na recepci a jemu přinést potvrzení, aby nám ho nechal nachystat. Tak jsme šli na pokoj, že si to rozmyslíme a probrali to a usoudili, že se radši stavíme v supermarketu a nakoupime podle sebe (tam jsme pak nechali ve výsledku stejný peníze jako kdybychom si koupili balíček na 3 dny).

Východ Slunce na Pico Duarte

V úterý jsme si ještě dali pořádnou snídani, pak malý oběd ve snack baru, nasadili pohory a krosny (v tom resortu na nás každý koukal jak na magory :D ) a vyrazili na guaguu... Jelikož před naším hotelem je ještě dost dlouhý plot a společná brána k silnici je až u vedlejšího Iberostaru, kousek jsme šlapali. Viděli jsme ale akorát projíždět guaguu, Honza na ní mávl, řidič nás nejspíš viděl taky a guagua začala couvat. Bylo to vtipné jelikož my šli za plotem a guagua couvala na hlavní silnici tak 200m, aby nás nabrala přímo u brány :D Nechali jsme se vyhodit u supermarketu, kde jsme si nakoupili na cestu a pak šli na autobusové nádraží. Z autobusáku jsme jeli autobusem Caribe Tours (totálně překlimatizovaným, byla tam zima jak v morně) do La Vega. Na internetu měli hodiny i ceny, takže jsme předpokládali, že to jede ve 13.00, což jsme moc nestíhali a cena měla být 150 DP/os. Paní v pokladně nás ale hned vyvedla z omylu a my zjistili, že autobus jede ve 13.30 (což se hodilo), ale stojí 200 DP/os.(což se nehodilo). No nevadí, koupili jsme to a 20 minut počkali na autobus. Cesta trvala hodinu a 40 minut. Když jsme dorazili do La Vegy, šla jsem rovnou koupit lístky na další autobus do Jarabacoy. Týpek mi dal 3 lístky a já odcházela. Ale všimla jsem si, že je na lístcích 18.00, tak jsem se vrátila a ptala se na to, ale týpek řekl, že na tom nezáleží, ale že támhle už stojí můj autobus. Tak jsem běžela pro krosnu,

Vrchol Pico Duarte

Luci a Honzu a nastoupili jsme do autobusu, který ani nečekal a odjížděl za 5 minut půl 4. Když jsme dorazili do Jarabacoy, šli jsme na vedlejší hlavní ulici zjistit, jestli tady nejezdí taky něco jako guagua nebo něco, čím bychom se dostali do La Ciénagy. Bylo tam spoustu týpků kolem taxíků, ale nikdo neuměl ani slovo anglicky, až k našemu překvapení snad nejstarší týpek ze všechv dosti podnapilém stavu, si vzal svou igelitku a řekl, že nám domluví guaguu za 450 pesos pro 3 osoby, což se nám zdálo jako super cena. Tak jsme šli s ním tak 10 minut přes město, pak nás usadil na lavičku a šel to domluvit. Za chvilku na nás volal a řekl nám, že ten týpek, co by nás vzal za 450 DP tam dnes není, ale že je tam jinej, kterej nás vezme za 1500 DP. Což jsem se mu opravu vysmála a řekla, že to rozhodně nechceme. Slevil na 1000 DP, pak ještě na 900 DP, ale míň už ani za nic. Tak jsem se rozloučila s tím, že jdem hledat něco jiného. Týpek po mně chtěl tip za to, že se mnou šel atd., ale já mu diplomaticky vysvětlila, že chápu, že ho to stálo čas, ale že to i mě a on mi ve výsledku stejně nepomohl, takže musím začít hledat znovu, jelikož mi slíbil něco, co nebyl schopnej sehnat. Nic jsem mu teda nedala a vraceli jsme se (už sami) zpět do centra, kde jsme začali. Po cestě jsme zahlídli bílýho týpka, kterej rozhodně nevypadal jako místní. Tak za ním Honza šel a ptal se ho, jestli neví, jak se do La Ciénagy dostat a za kolik. Tak se nás ptal, za kolik nás tam chtěli vzít, tak jsme říkali, že za 1000 DP a on, že to máme vzít, že to je dobrá cena. Tak jsme mu poděkovali, on šel dál a my se začali bavit, co a jak teda. On se ale po chvilce začal vracet a řekl nám, že nás tam hodí, jestli chcem. Byli jsme nadšení a šli jsme s ním k hotelu, kde měl zaparkovaný auto. Akorát začalo pršet. V autě jsme ještě chvíli čekali na jeho ženu (Dominikánků) a pak jeli.

Po cestě jsme se dozvěděli, že je z Miami, a že už tu asi 5 let žije v hlavním městě Dominikány, ale že jeho žena má v Jarabacoy rodinu, tak sem občas jezdí na návštěvu. Cesta byla hrozná. Plná děr a vody a chvílema jsem měla fakt strach, že to auto oddělá. Původně nám řekl, že nás hodí do vesničky Manabao, což je asi 10 km před La Ciénagou, ale nakonec nás hodil až tam. Za cestu nic nechtěl, ale za tu ochotu a ten čas co s námi strávil jsme mu chtěli něco dát aspoň na benzín. Tak jsem mu dala pětikilo, nejdřív se trochu zdráhal a já se ptala, jestli to stačí na benzín a on, že v poho, že to mu zbyde ještě na drinky (jakýsi popíjel celou cestu, takže zrovna střízlivej nebyl, ale vzhledem k tomu, jak vypadala ta silnice je to možná dobře :D ).

Východ Slunce na Pico Duarte

Pořád pršelo a my doběhli akorát těch pár metrů ke vstupu do Národního parku Armando Bermúdez. Čekali jsme tam nějaký ceník, anglicky mluvícího rangera nebo tak. Ale nic z toho se nekonalo. Místo toho tam byli 4 oslizlý Dominikánci, kteří neuměli ani slovo anglicky. Ranger (identifikace podle vysílačky za pasem) vytáhl kus papíru a začal psát ceny. Zjistili jsme, že potřebujeme 2 guidy místo 1, jelikož jeden je vždy na 2 osoby. Napsal ceny za guidy, nosící i ambulantní mulu, vstup do NP a jídlo pro průvodce. Celkově nám to spočítal na 3 osoby na 9100 DP, což jsem si myslela, že se vážně zbláznil. Předběžně jsem totiž na internetu hledala ceny a našla z října 2016 a těm to teda rozhodně neodpovídalo ani trochu. Takový peníze jsme tak nějak měli sotva u sebe a to jsme ještě potřebovali nějaké peníze, abychom se z té díry vůbec nějak dostali. Trvalo to dlouhé minuty, desítky minut, možná i víc než hodinu, jelikož jsme se pořád dohadovali a nerozuměli si. Přepočítali jsme si veškeré peníze a dohodli se, že 8000 DP je úplné maximum, co jsme ochotní za ten trek dát. A myslím, že kdyby nás nestálo takových peněz a energie se tam z toho hotelu dostat, tak bychom se na to vyprdli, jeli radši do Jarabacoy na vodopády, někde přespali a druhý den jeli zpátky na hotel. Nakonec jsme to ale stáhli na těch 8000 DP a dohodli jsme se, že ráno v 6 vyrazíme. Pod střechou jsme si rozdělali ještě stan, kde jsme spaly s Luci (Luci se bojí pavouků a podobný havěti) a Honza si ustlal na stole.

Po 5. hodině ráno jsme vstali, pobalili, trochu se najedli a po 6. hodině vyrazili na cestu. Dva průvodci (jejichž jména si rozhodně nepamatuju - ani jeden neuměl anglicky) nám naskládali krosny a stan do vaků na muly. Vzhledem k počasí jsem čekala, že to přetáhnou alespoň nějakým igelitem. To byla velice naivní představa. Jelikož mi bylo jasný, že nám z těch vaků nebudou krosny vyndávat kvůli jídlu a pití, ale neměla jsem s sebou žádnej malej batoh, vzala jsem si aspoň tašku přes rameno, do který jsem dala pití a nějaký jídlo. A během cesty jsem to opravdu ocenila.

Asi po prvních třech kilometrech, ještě témeř na rovině, jsem sebou řízla do bláta, takže už jsem byla lehce upatlaná. První úsek 4km byl celkem easy, skoro rovinka a šlo se pěkně (až na to bláto). Pak to ale začalo... Strmé stoupání... Srdce mi třískalo neskutečným způsobem, tělo bolelo, nohám se nechtělo... Krizových chvilek tam bylo hned několik. Na dno jsem si sáhla hned několikrát. Ale byla jsem rozhodnutá, že to prostě dám. Po cestě jsme měli pár přestávek na jídlo a pití. Nakonec jsme to dali a za 8,5 hodiny ušli 18km na chatu, kde nás čekalo přespání. Takovou luxusní rezidenci jsme ani nečekali. Všechny budovy vypadaly jak nové. Byl to takový ráj uprostřed ničeho. Když jsme to viděli, ani jsme moc nechápali příspěvky na internetu, že si máme schovávat jídlo před krysami (za celou noc se neobjevila jediná). Na chvíli jsem si sedla, uklidnila se, a i přesto, že jsem měla dost hlad, jsem do sebe nemohla nic dostat. Bylo mi na zvracení a měla jsem nějakej vnitřní třes. Později jsem do sebe něco málo dostala a po páté hodině jsme si šli lehnout, jelikož jsme měli budíček ve 2.20, abychom ve 3:00 vyrazili na vrchol a viděli východ Slunce. Cesta byla opět dost strmá. A pozoruhodně vedla i dost dolů, což nás úplně netěšilo, protože jsme věděli, že to pak budem muset šlapat zase nahoru. Šli jsme tentokrát jen s jedním průvodcem, který jako tradičně jel skoro celou cestu na mule, ostatně jako den předešlý. Prej ambulantní mula, pff. Cesta nahoru trvala 2,5 hodiny, byli jsme tam tedy nějak po půl 6 a ještě třičtvrtě hodiny čekali na východ Slunce (během které jsme téměř zmrzli).

Cesta na Pico Duarte

Když Slunce vyšlo, vrátili jsme se zpátky na chatu, kde jsme se najedli, dobalili zbytek věcí a vyrazili zpátky na náš včerejší start. Ráno už jsme sice zmákli 10 km, ale pořád jsme měli ještě 18 km před sebou. Vyráželi jsme v půl 9 a cesta nám trvala 6 hodin. Cesta zpátky už byla pohoda. Spíš jsme valili oči, jak jsme tohle všechno ten den předtím vystoupali. S našima španělskýma průvodcema jsme se nějak rukama nohama dorozuměli, jestli by nám nemohli sehnat někoho, kdo nás odveze do Jarabacoy. Přijel nějaký "taxikář" (spíš to teda byla guagua jak jsme posléze zjistili) a řekl, že nás vezme do města za 2800 DP. Vtipálek. Předem jsme si řekli, že mu dáme těch 1000. Zkusila jsem na něj teda těch 1000, ale to vůbec nechtěl, tak jsem nakonec přihodila ještě těch 300 DP posledních, co jsem u sebe měla a řekla mu, že víc už opravdu nemáme. On teda, že nás vezme a máme 5 minut počkat. To zas byla jízda snů po té rozmlácené silnici. Po cestě jsme na korbu nabírali další lidi, kteří nastupovali a vystupovali. Odvezl nás až na nádraží Caribe Tours, kde měl podle internetu i cedulí jet autobus do La Vegy v 16:30. Paní za přepážkou mě ale opět vyvedla z omylu, že jede až 17:30. Luci s Honzou šli sehnat bankomat, protože jsme byli opravdu bez peněz a zeptat se na náměstí, za kolik jezdí transity do La Vegy, které jsme tam viděli. K našemu překvapení vyšly na 95 DP/os., takže byly levnejší než autobus Caribe Tours. Koupili si teda tři lístky a jeli. Vzápětí nám s Luci ale došlo, že ta zastávka Caribe Tours, ze které potřebujeme pokračovat dál byla až někde za městem a netušíme, jak se tam dostaneme. Zastávky od sebe totiž byly asi 7 km. Tak se Luci zeptala řidiče, jestli by byl ochotnej nás na tu zastávku hodit a on řekl, že za 200 DP ano, tak jsme souhlasili. Vystoupili jsme, já šla zas koupit lístky na autobus Caribe Tours do Puerto Plata a za 40 minut jsme opět nasedali do superstudeného vyklimatizovaného autobusu. Tentokrát jsme jeli snad 3 hodiny, protože jsme se táhli přes celé Santiago, které jsme předtím jen objeli. Do Puerto Platy jsme dorazili před půl 9 večer, a jelikož už byla tma, měli jsme strach, že už nám nepojede žádná guagua směr hotel. Což nám řekl i nějaký mladý místňák, který se mě ptal, jestli jsme v pohodě, že v tuhle hodinu už většinou nejezdí. Nabídl nám, že nám kdyžtak zavolá taxík. Tak jsem poděkovala a řekla, že zkusíme ještě chvíli počkat. Tak za 15 minut se řítila prázdná guagua, my zamávali a díky bohu zastavila...Za obvyklých 60 DP nás odvezl před hotel a pak už jen véča a spánek!

Shrnutí cen treku na Pico Duarte (květen 2017) - pro 3 osoby:
° cesta hotel - Puerto Plata (guagua) = 60 DP
° cesta Puerto Plata - La Vega (Caribe Tours) = 600 DP
° cesta La Vega - Jarabacoa (Caribe Tours) = 300 DP
° cesta Jarabacoa - La Ciénaga (miami guy) = 500 DP
° 2x průvodce NP (jeden na 2 osoby) = 4800 DP
° 3x vstup do NP = 300 DP
° jídlo pro průvodce = 350 DP
° 2x mula (nosící + ambulantní) = 1200 DP + 1350 DP
° cesta La Ciénaga - Jarabacoa = 1300 DP
° cesta Jarabacoa - La Vega = 485 DP
° cesta La Vega - Puerto Plata = 600 DP
° cesta Puerto Plata - hotel = 60 DP

Celková částka za trek od hotelu k hotelu byla tedy - 11905 DP (tj. 6667 Kč cca). Tzn. přes dva tisíce na osobu :)

Po tomhle výletu nás čekaly ještě dva dny válení na pláži a koktejlů, což jsme si teď užívali ještě mnohem víc než předtím, jelikož teď jsme si to opravdu zasloužili!!!

Fotoalbum na fb: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10208821417276061.1073741883.1332493269&type=1&l=e22d6911ab

Tak příště napočtenou u Irska