Málaga a Řím 2016

Tak jo, dlouho jsem váhala, jak pojmout ty destinace, co Vám ještě dlužím a to je Málaga, Řím a Malta (příští týden zas přibyde Maroko - sakra! :D ). A nakonec jsem se rozhodla Málaze a Římu věnovat jeden společný kratší článek. Jelikož, co si budem povídat, Málaga byla jeden velký týdenní a naprosto úžasný relax a Řím byl poznávačka na 3 dny, takže tam zas není extra o čem vypisovat. 

Málaga (20.-27.8.2016)

Jak to všechno začalo? Málaga nebyla nějak dlouho dopředu plánovaná dovolená a destinace nebyla vybraná záměrně, spíš náhodně. Zkrátka jsem se někdy na přelomu července a srpna rozhodla, že by to chtělo ještě nějakou odpočinkovou dovolenou před pracovním nasazením na farmě, kam jsem měla jet původně právě 20.8. V práci jsem měla od 20. volno a tak jsem si nakonec řekla, že se pojedu ještě na týden někam vyvalit, na farmu napíšu, že přijedu až 28.8. a bude. A tak jsem začala se svou (až fanaticky) oblíbenou činností, a to checkování stránek Ryanairu a hledání nejlevnějších letenek. Náhodně jsem vybrala Francii, Španělsko a Řecko a vyhledávala všechny možné i nemožné destinace. U čehož mi nakonec asistovala Luci a bylo to velice vtipné, jelikož to vypadalo asi tak, že já seděla u stránek Ryanairu a Luci měla před sebou mapy a nadhazovala mi různá letiště po řeckých ostrovech, ve Španělsku a tak a já jen kontrolovala, zda tam Ryanair lítá a kolik by mě stála letenka v tomhle termínu. Nakonec úplně nejlevnější, co jsem sehnala byla letenka do Málagy (na mé poměry samozřejmě drahá jako prase, ale musíte vzít v potaz, že to byl srpnový termín za teplem, tak se nedalo svítit a já k tomu moři vážně chtěla). Cestu tam jsem měla přímo Londýn - Málaga za 2021 Kč, cestu zpátky jsem zvolila s přestupem v Oslu, jelikož to vycházelo o 2 tisíce levněji a vyšla mě na 2716 Kč. Původně jsem byla rozhodnutá, že já letím každopádně a když se ke mně někdo přidá, bude to fajn. Já si totiž vždycky něco vymyslím a rozhodnu se, že letím klidně i sama a ve výsledku sama nikdy neletím, vždycky se někdo přidá. A tak tomu bylo i tentokrát. Nějak jsme si psali se Sašou, došlo na konverzaci o dovolený a Saša se zkrátka přidal témeř okamžitě. Koupil si letenky z Prahy a domluvili jsme se, že se sejdeme v Málaze na letišti :) 

Homemade krevety

Tím byla naplánovaná destinace a doprava, teď ještě bydlení. Prošla jsem všechno možné a zvolila jako levnou variantu AirBnB (využila jsem to poprvé v životě, ale jistě ne naposled). Našla jsem super domek asi 10 minut od pláže, cca hodinku cesty pěšky po promenádě do centra města, který vlastnil hrozně milý jogín Joaquín. Vše jsme domluvili přes maily a následně jsme komunikovali přes Whatsapp. Na osobu na týden nás to vyšlo na 3372 Kč. 

Homemade mušle

Teď už bylo naplánováno vše podstatné a mohli jsme vyrazit. Oba jsme absolvovali cestu. Já přímou, Saša s přestupem v Belgii, kde stihl ještě vafle a pivo :D A už bylo 22.20 a já přistávala v Málaze. Saša tam byl asi o hoďku dřív, tak už na mě čekal. Projít přes pasovku v Málaze v půl 11 večer byl podobný horor, jako tenkrát v Tunisku. Žádní pracovníci, hromada lidí... V Málaze byli jen dva chlápci, kteří kontrolovali pasy, odhadem tak 500 lidí a elektronická automatická pasovka samozřejmě zavřená :D Zkrátka ať žije jih a jejich "no stress". Tak jsem si v té frontě počkala asi hodinku (pak už to vypadalo tak, že si úředníci pasy nebrali ani do ruky, ale lidi kolem nich jen procházeli s otevřenýma pasama). Setkání se Sašou téměř okamžitě a mohli jsme vyrazit směr ubytování. Nejprve nás teda čekalo poprat se se španělskou MHD. Přecejenom jsme se ještě z letiště do té Málagy museli nějak dostat. Tak jsme koupili lístky na vlak a jeli až do centra Málagy, kde jsme museli najít ten pravý autobus, co nás zaveze zas na úplně druhou stranu Málagy. Chvíli jsme tam chodili mezi těma desítkama nástupišť, ale nakonec jsme našli. V autobuse jsem byla opravdu vděčná, že mi Joaquín doporučil nainstalovat si aplikaci pro MHD v Málaze, jelikož bez ní bychom nikdy nevystoupili na správné zastávce. V autobuse totiž zastávky nepíšou, už vůbec je neříkají, podle času se orientovat taky nemůžete a kolikátá zastávka to je nevíte, jelikož autobus staví jen na těch, kde si někdo mávne nebo zazvoní (všechny jsou na znamení). Takže aplikace, kde jsem vedle jednotlivých zastávek měla malou ikonku autobusku, která poskakovala pokaždé, když jsme přijeli na další zastávku nám vytrhla trn z paty a my vystoupili napoprvé správně. 

Teď už jsme si to štrádovali k domečku. Joaquín mi asi dva dny před naším příjezdem napsal, že se moc omlouvá, ale nakonec nebude doma, jelikož jede do Madridu, ale že nám otevře Rosa (netuším, kdo to je, každopádně v domě nebydlela). Když jsme do baráčku dorazili, zazvonili jsme a teď přichází ta vtipná pasáž, nad kterou se pousměju pokaždé, když si na ní vzpomenu. Otevřela nám tedy paní Rosa (paní cca kolem 60 let - velice hrubý odhad), přivítala se s námi a spustila. Španělsky samozřejmě :D Jelikož ani já ani Saša neumíme španělsky ani prd, bylo to velice vtipné, jelikož nás prováděla domem, vše ukazovala, pořád mluvila, ale my vlastně jen hádali o čem asi. Já se jí ptala a odpovídala anglicky, ale jelikož ona anglicky zjevně neuměla ani slovo... No zkrátka to bylo komické. Nakonec nám ukázala v patře náš pokoj, odkud si odnesla jóga podložky, když jsme ji asi lehce zklamali s tím, že každé ráno jógu provozovat nebudem, řekla nám že bydlí ve městě a jede ještě na kole domů (to jsme z té španělštiny a gest pochopili). Dostali jsme klíče a ona jela. Dům se jevil prázdný. Z tohoto omylu nás druhý den vyvedlo, když jsme slyšeli a viděli dvě slečny, které si to v ranních hodinách střádovaly s kufry dolů před dům. Od teď už jsme tam ale sami byli. A to celý týden. Joaquín mi hned druhý den psal na Whatsapp, jestli vše v pořádku, a že se hlavně máme chovat jako doma a plně využívat jeho kuchyň, obývák i veškerou elektroniku. Ze začátku jsme se trošku zdráhali, ale po pár dnech už jsme tam vážně byli jak doma. Společně vařili mušle a krevety a pak si lebedili na gauči se sangrií a povídali si. 

Celý týden ta dovolená byla v duchu moře, jídlo, sangria...Hodně jsme se váleli, chodili do města na zmrzku a jídlo a zkrátka si myslím, že jsme si to opravdu užili :) Málaga je krásný městečko s dlouhatánskou promenádou (má snad 12 km) a všude na ní jsou workout parky snad na každých 500 metrech. Mají tam levné mořské plody a to ať v restauracích nebo v obchodech, s čímž se pak můžete realizovat sami (my se realizovali celkem třikrát). Rozhodně se tam hodlám ještě brzy vrátit a procestovat trochu i okolí, jelikož Málaga mě opravdu nadchla a jistě to nebylo jen mou super společností :)

Noční Málaga :)

Řím (15.-18.11.2016)

Ani vlastně nevím, kdy a jak se zrodila myšlenka o Římě. Matně si pamatuju, že už někdy před rokem mi Roman říkal, že by chtěl do Říma, a jelikož já tam nikdy nebyla a on ví, že jsem pro vše, co se týká cestování, asi to navrhl on :) 

Koupili jsme letenky, já opět z Londýna zpáteční za 1192 Kč a on z Prahy na letiště Řím Ciampino, kde jsme se měli sejít. Ubytování jsme měli objednaný přes Booking v jednom hostelu, kde jsme měli vlastní pokoj s koupelnou a chodbou a v ceně snídani. Na ty 2 noci to vycházelo na 1300 Kč na osobu. 

Fontana di Trevi

Do Říma jsme dorazili dopoledne a já měla nalezenou super cestu na hostel, která byla nejrychlejší, nejlevnější a prostě tak. Ale aby to klaplo, nesměli bychom být na jihu :D Na letišti jsme nasedli do autobusu a jeli ke stanici metra, kde jsme vesele zjistili, že metro je zavřené. Nikde žádná cedule, nic. Přišlo mi divné, že by bylo metro zavřené ještě někdy v půl 11. Tak jsme koukali kolem sebe a pak vyslechli nějakého místního, který říkal, že metro (plus některé autobusy) dnes stávkují. Tak super. Co teď? Šla jsem se zeptat do trafiky, kde prodávali lístky, jestli mi může říct číslo autobusu, kterým se odsud dostanu do města (bylo jich tam totiž asi milion), pán ale kroutil hlavou a pořád mě odkazoval na taxi. Zkusila jsem i bistro, kde rovněž prodávali lístky, tam moc nerozuměla anglicky a taky pořád mluvila o taxi. Dále mě odkazovali na informace nahoře, kde samozřejmě ale nikdo nebyl. Zkrátka Itálie, co byste chtěli že? 

Forum Romanum

Nakonec jsme nahoře bloudili mezi autobusy a snažili se nějak zorientovat, kam co jede. V tom jsme si ale všimli, že Francouzi, kteří stáli předtím dole s námi, už na nějaký autobus čekají, spolu s Mexičany a dalšími turisty. Tak jsme si protentokrát zahráli na ovce a stoupli si na nástupiště taky. Pak přijel autobusy, my a všichni ostatní turisti jsme do něj nazákali a jelo se. V tuhle chvíli jsme vůbec netušili kam a jen doufali, že směr je správný. Všichni začali asi po 10 minutách vystupovat na jedné zastávce a přecházet velkou křižovatku k nástupištím na druhé straně. Tam už jsem pochopila, že naše velká turistická skupina je vedená jedním místním Italem, který se nás nejspíš ujal. Ten nás postavil na jedno nástupiště a řekl číslo autobusu, kterým máme jet do centra. A tak jsme všichni čekali. Dlouho nic nejelo, resp. jezdilo toho dost, ale nic s naším číslem. Já se pak šla dvakrát zeptat nějakého autobusáka, jestli to pojede do centra. První mi řekl, že si máme vzít taxi (opět), jinak se do centra odsud nedostaneme. Druhý mi pak řekl, že autobus na který čekáme taky stávkuje a pojede až v pět večer. Všichni už začínali být celkem nervózní. K nám přišel nějaký kluk a povídá "Čau, vy vypadáte jako Češi" (do dneška nevím, jestli to nebyla urážka :D ), tak jsme s ním chvíli kecali o vzniklé situaci a přemýšleli nad tím, jak se z tohohle dostat. Roman pak začal hledat spoje přes google a nakonec jsme se dopátrali, že z vedlejšího nástupiště by mělo jet něco cca za půl hodinky. Řekla jsem všem těm turistům, že ten bus, na který čekají dnes nejede, tak někteří už své úsilí vzdali a naskočili do taxíků (asi většina), my a Francouzi jsme čekali na druhý autobus a Čech s Mexičanama šel do restaurace na pizzu :D Autobus nakonec vážně přijel a my se dostali na zastávku, na kterou jsme chtěli a odtamtud pak jeli vlakem až téměř k hostelu. Aneb jak se z cesty, která měla trvat hodinu a 45 minut stane cesta, která trvala 4 hodiny a 20 minut :D Řím zkrátka začal krásně. 

Nejlepší zmrzka v Římě podle National Geographic

Na hostelu jsme se jen ubytovali, převlíkli a pádili do města, ať ten den ještě něco stihnem :) Šli jsme do centra pěšky, opravdu ho jen proběhli, vyšli na Španělský schody, odtamtud mrkli na západ Slunce a šli si koupit pizzy a víno. To jsme na hostelu hnedka spásali a pak padli vyčerpáním (oba jsme tak trochu magoři a workoholici, takže se průměrně vyspíme tak jednou za měsíc a ten den přišel právě v Římě a my spali snad 10 hodin :D ). Ráno jsme vyzkoušeli snídani, kterou nám vždy na druhý den přichystali. Bylo toho opravdu dost. Kus ovoce, sandwich, džus, káva, suchary, džem, máslo, sušenka, mléko a buhví co ještě :) Po královské snídani jsme vyrazili do města. Koupili jsme si jízdenku na 24 hodin za 7 euro/os. a jeli jsme brázdit památky. Jedna z prvních cest vedla do Vatikánu a na Andělský hrad. Do Vatikánu nás ale nepustili, jelikož nám řekli, že je tam audience a pouští až po 13.hodině. Jaké to pak bylo zklamaní, když jsem si začala detailněji pročítat NG průvodce a zjistila, že na té audienci jsme mohli být taky jen kdybych si to přečetla dřív... Tahle audience s papežem se totiž ve Vatikánu koná každou středu. Je normálně přístupná veřejnosti a je zdarma. Jen si musíte předem (třeba měsíc) objednat lístek přes email. Tak to mě vážně mrzelo (mohl to být super zážitek). Šli jsme se tedy zatím podívat na Andělský hrad a po okolí a v jednu hodinu se vrátili do Vatikánu. Prošli přes detektory, kde byla hrozná fronta a šli do Baziliky sv. Petra, kde byly zrovna otevřené Svaté dveře, které jsou otevřené vždy jen jeden rok jednou za 25 let (tak aspoň to vyšlo) :) Po centru Říma jsme si pak udělali prohlídku podle průvodce NG. Po cestě jsme si dali údajně nejlepší zmrzlinu v Římě (jako byla luxusní to jo, ale ta cena :D ). Pak jsme ši přímo na naměstíčko u Pantheonu, kde jsme si na vyhřívané restauraci při svíčkách dali vínko, lasagně a kávu s deserty. Bylo to tak romanticky kýčovité až to bylo úsměvné :) Nejlepší byly rozpaky číšníka na konci, když zjistil, že nejsme pár (ne, že bychom se tak chovali, ale kamarádi v Římě asi na jídlo nechodí nebo nevim :D ) a pořád nás přesvědčoval, že bychom byli super pár :D Večer na hostelu jsme zase zakončili vínem a filmem a šli spát. 

Já v Koloseu :)

Ráno jsme ještě v rámci 24h jízdenky vyrazili vlakem na Roma Termini (největší nádraží v Římě) a prošli další část Říma, takovou tu ještě větší klasiku - Forum Romanum, Koloseum, Palatin atd. Všechny tři památky se dají koupit za společné vstupné 12 euro a to jak v Koloseu tak ve Foru Romanu. V průvodci jsem si přečetla, že si lístek máme jít koupit do Fora Romana, jelikož tam bývá míň lidí ve frontě. Tak jsme šli. U Kolosea byly opravdu neskutečné fronta a u Fora Romana? Ani noha. Byli jsme první na řadě. Večer jsme šli opět na jídlo. Tentokrát špagety Carbonara, koupili si vínko a něco domů a u filmu to opět zalomili :) 

Ráno jsme vstali v 5.30 (po zkušenostech z prvního dne jsme radši vyrazili dřív) a jeli na letiště. Rozhodli jsme se pro vlak, jelikož ta doprava mi během těch 3 dnů přišla nejspolehlivější :) Ten měl samozřejmě půl hodiny zpoždění, ale jelikož jsme vyjeli dřív, všechno jsme stihli v pohodě a na letiště se dostali :)

Cena ubytování v Málaze (přes AirBnB, celý dům) = 6744 Kč (7 nocí, 2 osoby)
Cena ubytování v Římě (Scalini di Trastevere, pokoj plus koupelna) = 90 euro (3 noci, 2 osoby)

Fotoalba na fb: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10206966401381823.1073741866.1332493269&type=1&l=f3316bf91c

+ https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10207605792406199&type=1&l=0edf96cf80

Zase na viděnou u článku o Maltě...