Dnes jsem se pustila do trochu odvážnějšího tématu. Vlastně do úplně nejodvážnějšího, jaký jsem kdy na veřejnost vytáhla. Nebylo to úplně z mé iniciativy. Spíš jsem se dozvěděla o jakémsi plánovaném projektu jedné mé kamarádky, která dává dohromady příspěvky a články různých žen o tom, jaké mají zkušenosti s hormonální antikoncepcí. Dejme tomu taková osvěta, z které by měla časem vzniknout kniha jako poselství ostatním ženám. A tak jsem si řekla "A vlastně, proč ne". Obyčejně mi nevadí bavit se s kýmkoliv o čemkoliv, ale chápu, že tohle není typ článku pro slabší povahy. Zejména pak ty mužské, jelikož vím, jak většina z nich reaguje, když se snažím tohle nebo podobné téma s nimi otevřít. Upřímně si ale myslím, že by si tenhle článek měla přečíst každá žena a věřím, že silní muži si ho přečtou také a jistě jim něco dá...
Všechno to začalo v mých 11 letech. Konkrétně 4. prosince 2000. Proč si tohle datum pamatuju? Vůbec netuším. Každopádně to bylo pouhých 20 dní před mými 12tými narozeninami (ano, narodila jsem se na Štědrý den), kdy jsem přišla ze školy a dostala jsem svou první menstruaci.
Jelikož u nás doma vždycky bylo téma menstruace, sex apod. spíš tabu, tak mé nabité informace byly omezené vlastně jen na to, co jsem věděla ze školy nebo od kamarádek. Ostýchavě jsem proto šla za mamkou a řekla ji tu novinu. Ta mi odvětila něco ve stylu "Ty naděláš. Tady máš vložku a běž na záchod." A to bylo tak nějak vše co se týká (asi všech) našich intimnějších rozhovorů.
Proto možná pro nikoho nebude překvapením, že když jsem pak v 16ti letech chodila se svým tehdejším přítelem, začala jsem uvažovat nad hormonální antikoncepci a s tím, že bych ji chtěla nechat napsat jsem šla za strejdou (svým nevlastním taťkou). V té době jsem ani nevěděla, že mám nějaké jiné možnosti než je HA. Brala jsem jako samozřejmost, že sexuální život = hormonální antikoncepce. Jelikož když jsem šla poprvé v 15ti letech ke gynekologovi, přímo mi řekl "Až budeš potřebovat předepsat HA, tak přijď a nějakou vybereme."
Strejda nic nenamítal, stanovili jsme si částku, do kolika peněz mi na HA bude přispívat (tuším, že to bylo 500 Kč), jelikož já jako šestnáctiletá zrovna penězi neoplývala a už jsem si to pelášila na gynekologii. Tam už to bylo velice rychlé. Panu doktorovi jsem jen oznámila, že bych chtěla začít s hormonální antikoncepcí, ten se mě zeptal na částku, do které může antikoncepci vybrat. Řekla jsem 500 Kč (vybral tuším něco lehce přes 400 Kč, na název už si nevzpomenu ani kdyby jste mě mučili) a předepsal mi třífázovou antikoncepci, kde byly 3 barvičky prášků (zelené, oranžové a bílé) v platíčkách po 21 ks. Dostala jsem nějaké krátké info o tom, jak HA funguje a že si mám vybrat konkrétní hodinu, kdy toho budu mít nejméně a na tu si stanovit braní prášku. Spokojená jsem šla s receptem do lékárny, vyzvedla si svou první antikoncepci (když nepočítám kondomy, které jsem samozřejmě používala už dříve) a každý den v 19:30 poslušně papala pilulky.
Prvních pár let užívání antikoncepce mi přišlo jako to nejlepší období na světě. Dřív mě hodně bolelo břicho, ale s HA se to trochu zmírnilo, za což jsem byla vděčná hlavně, když jsem měla tréninky volejbalu nebo taekwonda. Dál jsem nemusela řešit nechtěné těhotenství, jelikož jsem byla prostě chráněná. A v neposlední řadě jsem měla KONEČNĚ pravidelnou menstruaci, tzn. cyklus po 28 dnech, což jsem od svých 11 let nikdy neměla a tak nějak jsem si pořád připadala divná, když jsem vlastně nikdy přesně nevěděla, kdy to dostanu.
Čas ale plynul a mně bylo 22 let a já kolem sebe viděla tolik známých, kteří se snažili o miminko dlouhou dobu a ne a ne se zadařit. Jelikož to téměř vždy byly páry, kde žena brala mnoho let antikoncepci, podvědomě jsem to začala přisuzovat tomu. Začala jsem se o téma antikoncepce zajímat víc a hledat různé další metody, jaké bych mohla vyzkoušet místo HA. Byl konec roku 2012 a já (v té době jsem byla single) se napevno rozhodla, že s antikoncepcí končím a až budu potřebovat své tělo chránit před nechtěným těhotenstvím, zvolím jinou metodu než HA.
U většiny žen, které znám a přestaly brát antikoncepci to bylo z nějakého konkrétního důvodu, s kterým už nechtěly žít. Přibírání na váze. Špatné nálady. Nechuť k sexu... U mě to tak nebylo. Já si negativa HA vlastně během těch 6 let, co jsem ji brala ani moc neuvědomovala. Spíš to souviselo s tím, že jsem se začala víc zajímat o to, co jím, piju, zkrátka, co do svého těla dostávám a HA mi přišla jako naprosto zbytečná chemie, kterou do sebe cpu už několik let. Hlavně jsem po mém malém internetovém průzkumu byla zcela v šoku, proč jsem to vůbec těch 6 let dělala, když je na trhu spousta dalších možností a hlavně zcela bez umělých hormonů a chemie.
A tak se konec roku 2012 nesl ve znamení ukončení mého dlouholetého vztahu s hormonální antikoncepcí jednou provždy. A to vám panečku byla změna. Až když jsem antikoncepci vysadila, zjistila jsem, jak mě vlastně změnila, aniž bych si to uvědomovala předtím. Najednou jsem zjistila, že jsem plná energie, jako bych předtím byla zavřená v nějaké schránce a byla taková nijaká, bez nálady. Spíš jsem ještě dříve byla dost emocionální a citlivá. Rozbrečela mě vážně snad každá hovadina. Stačilo, aby v pohádce princovi upadl střevíček a já už brečela. Bolesti břicha (v nějakém silnějším kalibru) se s vysazením nedostavily, což pro mě byla super zpráva. Taky se mi menstruace totálně rozházela. Moje "úžasný, pravidelný" 28denní cykly byly tatam a na řadu zase přišly ty nepravidelné cca 30denní až 40denní. Krom toho jsem po vysazení vypadala jako puberťačka. Vyskákaly mi pupínky po celém obličeji, na zádech, na rukách. Zkrátka, jak se tělo začalo čistit od všech těch sajrajtů. A to podotýkám, že jsem v pubertě žádné pupínky neměla. Vlastně nikdy, až po vysazení HA a tak trochu mě to trápí dodnes. A o tom, jak se zvýšil můj sexuální apetit, o tom snad ani nemusím vyprávět :) Řekla bych, že po vysazení antikoncepce se ze mě stala silná, sebevědomá žena, která ví, co chce! Konečně jsem to byla já se svou ryzí osobností...
Asi rok a půl jsem žila zcela bez jakékoliv antikoncepce (sem tam nějaký kondom teď zrovna nepočítám). Až v roce 2014 jsem začala přemýšlet o další alternativě, kterou bych zvolila místo hormonální antikoncepce. Věděla jsem, že rozhodně nechci nic s hormonama ani, když to bude nízkohormonální. Tak jsem víc brouzdala po internetu a našla něco co se mi hodně zalíbilo. Byla to nehormonální nitroděložní tělíska Goldlilly a Silverlilly. Z názvu jistě vyluštíte, že jedno tělísko je pozlacené a druhé postříbřené. Zaujala mě i cena, jelikož postříbřené vycházelo asi na 1500 Kč a pozlacené na 1800 Kč s tím, že obě byla na 7 let. Když jsem si pak v hlavě promítla, že v době, kdy jsem vysadila hormonální antikoncepci už mě vyšla na 200 Kč měsíčně, což dělá 2400 Kč za rok. I finanční rozdíl byl zjevný. Nehormonální nitroděložní tělísko na 7 let = 1500 Kč. Hormonální antikoncepce na 7 let = 16 800 Kč. Slušný rozdíl, nemyslíte?
Všude kolem jsem slyšela zcela zastaralé názory ve smyslu: "Ty ale nemůžeš mít nitroděložní tělísko, ještě jsi nerodila a tělíska jsou jen pro ženy po porodu" nebo "Nehormonální tělísko? To neexistuje. Všechny mají alespoň nízkou hladinu hormonů". Vlastně se s takovými a dalšími názory setkávám dodnes. Je to stejné jako když jsem před pár lety objevila perfektní věc ve formě menstruačního kalíšku. Nikdo kolem mě to neměl, nikdo kolem mě to neznal. Investice byla asi 500 Kč a téměř navždy. Tak jsem si řekla, že v životě už jsem přišla o víc a za zkoušku nic nedám. Jela jsem do Prahy do svého oblíbeného obchůdku Biooo dole v Kotvě a koupila si svůj první menstruační kalíšek. Víte, kolik jsem za ty cca 4 roky, co ho používám (teď už mám dva) ušetřila peněz za vložky a tampóny? Když nepočítám skutečnost, že je to mnohem hygieničtější než třeba tampón a kór v takových situacích jako je třeba koupání na veřejných koupalištích apod. Už tolikrát jsem si říkala "Proč tuhle skvělou věc nepoužívá víc žen?" Jelikož když se na tohle téma dám vždy s nějakou ženou do řeči, kouká na mě jako kdybych spadla z višně, protože o ničem podobném nikdy neslyšela a nedokáže pochopit proč, když je to tak skvělé. No proč asi? Protože, kdyby každá žena na světě byla jako já, používala jen ten nesmrtelnej menstruační kalíšek každý měsíc plus měla nitroděložní tělísko na minimálně 7 let a do svého sexuálního a ženského života tak investovala pouhých 2000 Kč, jak by to asi dopadlo s tímhle druhem podnikání? Asi bídně co? Výrobci vložek, tampónů a hormonální antikoncepce potřebují, abyste to používala, jelikož pak pro Vás mohou vyrábět další a další. A já jsem prostě hrozně bídnej konzument!
Ale abych se vrátila k původní myšlence nehormonálního nitroděložního tělíska. Na internetu jsem si tedy přečetla veškeré informace a zcela poučená šla za svým gynekologem v Olomouci. Oznámila mu svůj nápad s tělískem a on mi to velice ochotně začal vysvětlovat. Že existují 3 druhy. Čistě měděný, postříbřený a pozlacený. Ceny jsou 1200, 1500 a 1800 Kč včetně zavedení. Jelikož jsem trpěla na záněty močového měchýře, když jsem byla mladší, tak mi z hlediska zdravotního doporučil prostřední variantu, tudíž Silverlilly (postříbřené tělísko), jelikož stříbro působí antibakteriálně. Ženy s tělískem jsou také více citlivé na bakterie, proto se s tělískem doporučuje mít spíše stálého partnera než vést promiskuitní život. Tělísko mi nebylo zavedeno hned v ordinaci, protože se musí zavádět vždy se začátkem menstruace. Tak jsme se jen dohodli, že dva tři dny předem zavolám, objednám se a pan doktor mi tělísko zavede.
1. července 2014 nastal Den D a já měla jít na zavedení tělíska. Šel se mnou můj tehdejší přítel, za což jsem mu posléze byla velice vděčná. Zavádění probíhalo téměř identicky jako každá preventivní prohlídka v minulosti, jen s tím rozdílem, že mě pan doktor upozornil, že to malinko štípne a pak to asi bude pár hodin bolet. Zavedení tělíska opravdu nebylo nic strašného. Asi bych to přirovnala k lehčí formě nastřelení náušnice. Silněji to štíplo a to bylo tak vše. Vyšla jsem tedy z ordinace, kde na mě čekal přítel a šli jsme.
Komplikace nastala v tom, že jsem ten den byla dá se říct bezdomovec. Jelikož jsem den předtím musela opustit svůj studentský byt (končila mi smlouva) a 1.7. jsem se do nového bytu mohla nastěhovat až od 14:00. Na zavedení tělíska jsem ale byla v 11:00, takže pak nastalo hluché asi 2,5 hodinové místo, kdy jsem neměla kam jít. Což by vlastně ničemu nevadilo, kdyby mě nezačalo po zákroku příšerně bolet břicho. Na což mě pan doktor upozornil. Bolest bych přirovnala k opravdu hodně silné a bolestivé menstruaci. Nic, co by se nedalo v pohodlí domova s teplým obkladem na břiše zvládnout. S tím rozdílem, že já si to nemohla "užívat" v pohodlí domova, ale čekaly mě 2 hodiny v nákupním centru, kde jsem se krčila v bolestech na jednom z gaučů pro veřejnost. Ano, ten zážitek mám v paměti zcela živě a na ten gauč nikdy nezapomenu.
Vše ale dobře dopadlo. Za dvě hodiny už jsem byla v posteli. Po prášku na bolest a klidu na lůžku bolesti ustaly a všechno bylo fajn. Nitroděložní tělísko mám zavedené bez dvou měsíců 2 roky a přála bych každé ženě na světě, aby se začala zajímat o své tělo a o to, jaké má možnosti. Protože hormonální antikoncepce by podle mého názoru měla být až tou úplně poslední. Nikdy bych se k ní už nevrátila. Čtěte, hledejte a zajímejte se. Dneska, když máme strejdu Googla máme vše o tolik jednodušší a všechny informace na dosah ruky.
S láskou...
Žádné komentáře:
Okomentovat