Název minulého článku "Karma aneb teď už bude jenom líp!" vypadá, že se vážně vyplňuje. Od mých posledních obav o práci a řízení mého nového auta uplynul cca týden a půl a já nejen že řídím téměř každý den a v autě už nervózní ani nejsem (jen než dojdu od dveří baráku a sednu si do auta - to snad pokaždý stejně), ale už od minulé středy chodím do práce. Minulý týden jsem byla středa a pátek na tzv. Shadows, což jsou zkrátka neplacené zkušební směny. Byla jsem v jednom "pečováku" (residental home) tady nedaleko na obou dvou směnách a ač jsem měla problémy s některými slovíčky, všichni tam byli hrozně milý a tak nějak jsem se do toho dostala, i když se mám stále hodně co učit.
V sobotu jsem pak byla poslaná do další práce, tentokrát o dost dál, ale ještě se to dalo. Šla jsem teda jen na 5 hodin, což mě taky úplně neuspokojovalo, jelikož preferuju spíš co nejdelší směny, když už někam jedu. Pracant od přírody prostě! :D Když jsem tam ale přišla, přivítali mě a začali se vyptávat. Po chvíli jsem zjistila, že to není Residental home, ale Nursing house (mně bylo nějak jedno, kam mě posílají pracovat, jelikož se v tomhle anglickém systému "pečováků" moc nevyznám) a moji spolupracovníci, když zjistili, že je to moje první opravdová (placená) směna a poprvé jsem v Nursing housu, se po sobě začali divně dívat. Tak už mi bylo jasné, že to nebude žádná procházka růžovým sadem a že mi možná těch 5 hodin bude bohatě stačit... A taky že to tak nakonec bylo. Po 5 hodinách jsem jela domů opravdu s radostí a hned druhý den psala do agentury mail, že v Residental home ráda pracovat budu, ale Nursing housy, ať mi nedávaj.
Abych Vám to nějak vysvětlila. Residental home je zkrátka takovej pečovák, kde jsou staří lidi (většinou s demencí), někteří hodně mimo, někteří ještě ujdou, někteří úplný ležáci a někteří relativně samostatní a pohybují se po domě sami. Každý tam má vlastní pokoj a mají společenskou místnost s tím, že jsou tam jen pečovatelky (já), které na ně dávají pozor, přebalují se, pomáhají jim, krmí apod. a dvě sestry, které jim podávají léky a fungují tam trochu jako první pomoc. V Nursing housu je to ale jinak. Tam je více sester a těch ležáků je tam více, dá se říct, že téměř všichni, jsou to lidi v opravdu špatném stavu, s nějakými zraněními atd., kteří potřebují stálý dohled.
Obecně mi tahle práce nevadí. Pomáhat starým lidem, sahat na ně, oblékat, krmit, koupat, přebalovat, utírat zadky, dokonce občas utírat výkaly ze zdi a všeho kolem (ano i takového experta tam máme, jelikož jeho největší životní zábava asi spočívá v tom hodit podělanou plínu, a opravdu ne počůranou, co nejlíp na zeď, aby udělal co největší bordel)... Asi nic z toho mi nevadí, ale v Nursing housu jsem se asi dotkla své hranice, když jsem sestře pomáhala převazovat hlubokou proleženinu téměř na kost od kolene až po palec u nohy u jedné staré paní. Trvalo to téměř třičtvrtě hodiny. A ten smrad... To si neumíte představit. Vážně se mi chvílemi dělalo mdlo a poléval mé ledový pot. Každopádně jsem to nakonec ustála, ale pokud to bude možné, vracet už se tam nechci.
Takže tenhle týden chodím jen do Residental homes a včera jsem byla na své první dvanáctce noční. Kromě toho jsem se přesně před týdnem rozhodla, že si k téhle práci najdu ještě práci uklízečky. Jelikož pečovatelku dělám přes agenturu (hlavní důvod je, abych si mohla udělat prázdniny, kdy budu chtít), tak nemám práci jistou nějak extra dopředu. Někdy mi zavolají pár dní dopředu, ale spíš jen den nebo v případě včerejší noční až ten den, kdy do práce jdu. Tak jsem se v neděli rozhodla, že zkusím vyplnit aplikaci do jednoho rezortu Center parcs Elveden Forest, kde shání uklízečky každou chvíli a je to tam obrovské. Hned v pondělí mi volali, jestli můžu v úterý v 11:30 dojet na pohovor. Tak jsem potvrdila a v úterý vyrazila.
S čistým svědomím můžu řict, že to byl jeden z nejtěžších pohovorů v mým životě a to výjimečně ne jen kvůli tomu, že byl v angličtině, ale spíš proto, že to bylo trochu jak psychotesty. První otázka: "Co víte o našem parku? Zkuste ho nějak popsat, řekněte o něm nějaká fakta." - tuhle otázku jsem ale trochu předpokládala, takže jsem si ráno něco málo přečetla a když jsem je (byly na mě dvě) odzbrojila odpovědí ve stylu "Celá tahle myšlenka vznikla v roce 1987 v Holandsku, kde vznikl první komplex." Tak jim spadla ústa a vlastně už jim pak stačilo jen něco málo, protože věděly, že vím (kdyby jen věděly, že těma třema vyčerpávajícíma větama jsem vyčerpala veškeré své znalosti o rezortu :D ). Pak následovaly všelijaké otázky typu "Vymyslete si situaci, do které byste se mohla dostat během pohybu v rezortu a popište jak byste reagovala?" nebo "Uveďte, v čem jste na sebe byla naposledy opravdu pyšná." No co Vám budu povídat, chvílema mi docházely nápady i v češtině natož, abych to ze sebe dostala ještě anglicky :D Každopádně to trvalo asi půl hoďky s tím, že jedna slečna mi otázky pokládala a diskutovala se mnou o nich a druhá paní všechny mé odpovědi pečlivě zaznamenávala do papírů. Pohovor jsem tedy zvládla, dostala jsem brožurku a byla jsem pozvaná na pátek na tzv. "Try before you buy" (což doslova znamená Zkus než koupíš), což byla vlastně zase neplacená Shadow shift. V pátek jsem ji teda absolvovala a spokojená jsem řekla, že bych o práci zájem měla. Bude to vždycky pondělky a pátky na 5 hodin jen, ale jako přivýdělek dobrý a aspoň to budu moct střídat. Do 2 týdnů mi mají zavolat ohledně smlouvy a můžu začít!
Žádné komentáře:
Okomentovat