Láska k cestování...

Asi se budete trochu divit, když řeknu, že cestování jsem nemilovala vždycky... Obecně ve mně nikdy, když jsem byla menší nevzplanula žádná vášeň k cestování. I když v roce 2005, když jsem absolvovala svůj úplně první let do Istanbulu (letěla jsem na 10 dní za tátou, který v Turecku pracoval) mě to tak nějak chytlo. Bylo to úplně něco jinýho než rodinné dovolené do té doby a to možná byla ta úúúplně první jiskřička v mém srdci :) 

Hagia Sophia - Istanbul

První větší náznak toho, že mě to bude táhnout k zeměpisu a přírodním vědám obecně (což jsem pak i pět let studovala na vysoké) se objevil, když jsem byla na gymplu a měla jsem tu neeejbáječnější učitelku na zeměpis. Jj, teď se asi pár mých spolužáků ze střední zasměje, protože ji většina třídy měla za bezcitnou tyranku, která nás neustále týrala nějakými zeměpisnými slovníčky a "testíky", jak ráda říkala s úsměvem na rtech :) Nevim, proč, ale já ji vždycky viděla jinak...Pro mě to byla úžasná ženská. Neskutečně inteligentní. A na to, že jí bylo asi 70 (podle odhadů, protože vzhledově byste jí netipli ani 60), jezdila do školy vlakem a vždycky si to pěkně cupitala z nádraží. Pro mě to zkrátka byl obrovský vzor :) Díky ní jsem začala milovat zeměpis a rozhodla se ho studovat i na vysoké škole. 

Tak jsem se tedy pustila do studia Regionální geografie v Olomouci. No a tam už to bylo jasný. Láska k cestování začala nabírat na obrátkách. Ježiš, jak já si užívala všechny ty školní exkurze - ať v zahraničí nebo po ČR (chtěla jsem napsat "Čechách" a normálně bych to i napsala, ale když studujete na Moravě, hodně věcí se naučíte neříkat zkrátka z důvodu nenarušení vaší integrity v kolektivu, protože už vás fakt nebaví po stopadesátý poslouchat "Přijdu dýl? Co to sakra znamená?" a vy oponujete svým "A kde jdeš ti připadá normální?" nebo "Ze dva, ze tři rohlíky? Snad dva nebo tři ne?" - věřte mi po 5 letech vás to přestane bavit - mě teda už tak po 2 - a prostě respektujete fakt, že bydlíte na Moravě a musíte se trochu omezit, protože ti lidi jsou jinak celkem hodní :D ). 

Cap de Formentor - Mallorca

Samozřejmě jsem během vysoké jezdila (létala) na rodinné dovolené - Itálie, Chorvatsko, Mallorca, Bulharsko atd., ale zcela se to zlomilo v roce 2014, kdy jsem teprve podle některých začala "být blázen" :) Už druhá půlka roku 2013 začala být lehce cestovatelská. Nejprve jsme si s kamarádkou Jančou domluvily, že si vezmeme v srpnu 12 dní volna a seženeme si dovolenou a ještě ten den poletíme. Tak jsme tak udělaly, hned v pondělí ráno jsem sedla k internetu, našla pár dovolených. Ve 14:00 už jsme měly zaplacenou dovolenou v Tunisku na 12 dní s All Inclusive a ve 2:00 v úterý ráno už jely s kufry do Prahy na letiště. Další fakt, že jsme v Tunisku hned první den potkaly dva super Tunisany, kteří nás všude braly za "tuniské" a ne "turistické" ceny byl jen třešničkou na dortu :) A kdo z vás se teď pošklebuje a říká si "Hmm, ale za jakou cenu?", tak vás mohu ujistit, že jsme s nima nespaly :D To jako vážně ne... Konec roku 2013 pak přinesl ještě výlet do největšího zábavního parku - Europapark v Německu, adventní Salzburg v Rakousku a silvestrovskou Veronu a Benátky. Všechny tyhle tři výlety s mou nejmilejší Kačenkou :-* (Ano Ivánku, TOU Kačenkou :D ) 

Naše Top5 na Sardínii :)

Abych se ale vrátila ke zlomovému roku 2014... Jednoho krásného dne (myslím, že to bylo někdy přelom března a února, protože jsem na začátku března jela do Belgie a tohle bylo chvíli před tím) jsem na facebooku (v nějaké skupině o cvičení a stravě - o jakou přesně šlo už nevím) narazila na takový malý inzerát, ve kterém stálo přibližně to, že se nějaká slečna z Brna, která má známé na Sardínii a tráví tam dost času rozhodla, že by chtěla podniknout asi 12ti denní fitness trip (ano dneska se tomuto označení nezbývá než smát, protože s fitness to nakonec mělo společného asi to, že jsem šla běhat - jednou - a potkala jsem hned dvě rodinky divočáků - proto jen jednou... pak jedna hodina jógy na terase, no a "výšlap" na rozhlednu, pod kterou jsme dojely autem, ale o Sardínii detailně, to je asi na celý článek :D ) se čtyřma holkama s tím, že budeme bydlet v krásné vilce, pronajmeme si ostrov, prohlédneme si auto... Ach jo, dneska mi to fakt nejde... Samozřejmě naopak! Pronajmeme si auto a prohlédneme ostrov, poznáme místní kulturu a jídlo. No a já si řekla: "To zní skvěle! Sardínie! Tam prostě musím!". Tak jsem Páje napsala... Ze začátku jsem měla trochu strach, že to bude nějaká pipka (přecejenom je blond a já prostě na blondýny nemám v životě moc štěstí... Ale jelikož jedna z mých nejlepších kámošek z vysoký - Lucinka, je taky blond, dala jsem Páje šanci a doufala jsem, že si budem rozumět). Docela dobře se nám kecalo, Pája mi sdělila další detaily, vyžadovala po mně asi dvouminutové video, aby si prý o mně udělala obrázek a aby viděla, jestli si budem rozumět (Ona o mně?! Vždyť ona je tu ta blonďatá!). Jelikož jsem pro každou srandu, zapla jsem kameru na noťasu, napoprvý něco natočila a odeslala (jak by mě zajímalo, jestli to video ještě někde existuje). Obratem mi přišla nadšená odpověď o tom, jak jsem skvělá (jakobych to nevěděla i bez ní) a byly z nás bestky! :D Ne, to zas kecám, až tak pubertální to nebylo... Každopádně jsme přes facebook sehnaly ještě Lucku a pak už to byla bída. Však to znáte. Ozvalo se milion lidí, ale z nich jsme nakonec jely dvě. Další členku posádky - Barču - sehnala Pája, jelikož jsou kamarádky už od... no asi odjakživa :D A poslední - Andrejku - pak já, jelikož jsem o ní věděla, že taky ráda cestuje a jen těžko odolá :) Neodolala! A nás bylo 5 a mohly jsme vyrazit... O Sardínii budu pokračovat někdy v samostatném článku, pokud vás to naše malé dobrodružství zajímá (takže pokud ano, napište mi to pod článek do příspěvků a já to někdy sesmolím).

To je fakt hrozný, když se do toho psaní člověk položí... Už teď je ten článek jednou tak dlouhej než jsem zamýšlela, a to ještě nejsem na konci. Kéž by mi takhle šla psát bakalářka nebo diplomka... Možná jsem pak nemusela prodlužovat o půl roku a tak dobře bych se neznala s paní Prokrastinací...

Greenwich - Londýn

Po Sardínii mě to cestování chytlo zcela a od té doby jsem začala snad 80% toho, co jsem vydělala utrácet za cestování. Sardínie proběhla v dubnu. V červnu jsem letěla na 10 dní za svým nejlepším kámošem do Londýna. Pak v listopadu do Londýna znovu, tentokrát s Luckou, Denčou a Nellou. Pak jsem se bohužel musela trochu uklidnit a zmírnit tempo, jelikož jsem už musela napsat konečně tu diplomku a úspěšně dokončit své vysokoškolské studium. To se na konci ledna 2015 povedlo. Nastalo přestěhování do Prahy s tehdejším přítelem (ano tento vztah je už bohužel minulostí, jelikož zase vyhrálo cestování) a já tenkrát řekla "budu v Praze rok a pak chci do zahraničí", paradoxně se mi tahle bezmyšlenkovitě pronesená přání dost plní. Stejně jako minulý rok na Silvestra, když jsem prohlásila, po shlédnutí videa ze silvestrovského Londýna, "Příští Silvestr strávím v Londýně!" no a hádejte, kde jsem byla letos na Silvestra? :) Ano, v Londýně...

Ale abych zase nepřeskakovala... (A že mi to jde co? Divim se, že z toho ještě nemáte schizofrenii, protože já si někdy myslím, že já ano... I když to je možná tím, že ji mají někteří moji přátelé...Viď Armando :D :D ) A vidíte? Zase jsem se dostala úplně jinam...Bože, zabte mě! 

Carcassonne - Francie

No zkrátka, rok 2015... Vesele jsem si bydlela v Praze s přítelem, pracovala a už od ledna měla domluveno, že od srpna do října jedu s Barčou (ano s Barčou ze Sardínie nebo spíš z Brna... neboli mou nejvtipnější kámoškou, jak říká Ivánek :D ) do Anglie na farmu sbírat švestky a jablíčka :) V červenci jsme se s Tomem ještě rozhodli (respektive já jsem se rozhodla, protože jsem to vždycky chtěla zkusit a Tomovi se ten nápad líbil), že pojedeme nějaký trip stopem po Evropě. Téměř okamžitě jsem byla rozhodnutá pro Francii (protože tam jsem ještě nebyla) a Tomáš chtěl až do Barcelony. Tak jsme pořád koumali, jak to udělat, abychom toho stihli co nejvíc, když máme jen 15 dní volna. Nakonec jsem koupila levný letenky do Barcelony a rozhodli jsme se, že budeme stopovat z Barcelony do Milána přes celé jižní pobřeží Francie. O tom klidně taky samostatnej článek, ale tady by to bylo zas na dlouho :) 

Kent - Anglie

Pak nastalo 22. srpna a my s Barčou letěly směr Londýn a další den jižním směrem do Kentu. Farma byla peckovní. Skvělí lidé, báječné zážitky, hromada práce a dost peněz :) A vy, co myslíte, že sbírání ovoce je prostě jen o tom, že chodíte a sbíráte ovoce, se hodně mýlíte... Občas jsem měla pocit, že na tohle potřebujete pomalu doktorát, když se zavelelo něco v tom smyslu jako "Dneska sbíráme na 55mm a 60% barvy". Protože krom toho, že taháte baskety plný ovoce, lezete po žebřících, máte nechutný tuny chemie a špíny na rukách, do huby vám leze všelijaká havěť, občas (no spíš často) pěkně zmoknete, tak musíte rozeznávat ještě procentuelní zastoupení červené, žluté, fialové,... barvy na ovoci a pomocí ringu (na který při odjezdu napíšete lihovkou své nejčernější myšlenky, které vás během sběru napadaly a dotyčným osobám, na které jsou směřovány je necháte na památku) měříte velikost daného ovoce. Jo a ještě musíte být "něžní", protože jinak...? Bude bruising! A to přece nikdo nechce :D Jinak byly ale dva měsíce na farmě nejlepší a už se těším až pojedu letos. Protože účast...? Potvrzená! A nic mě nezastaví :D

TOP4 - Finsko

Už v Anglii nás jednoho hezkého večera s Bárou napadlo, že by to chtělo nějakou dovču až přiletíme do ČR. No a jelikož jsme teď byly přece movitější paničky z farmy, koupily jsme si letenky za Pájou do Finska (pak si je dokoupila i Andrejka, takže jsme byly téměř původní sardská posádka) a to hned na 6.listopadu :) 29.10. jsem tedy přiletěla z Anglie (sama - Barča už letěla 3.10. podle původního plánu), ohřála jsem se sotva týden a letěly jsme do Helsinek. To byl taky pecka zážitek, ale už se dneska vážně nemůžu rozvášňovat. Jelikož už moji fanoušci netrpělivě čekají až kliknu na tlačítko "Publikovat" a oni to mé veledílo shltnou s úžasem (i když je celkem blbost to psát nakonec, pže už jste to nejspíš shltli, když to čtete... No nevadí, jak jsem řekla, korektury nedělám... Opravit si to umí každej blbec, ale prásknout to tam napoprvý...to je umění hodné mistra!). 

Už na farmě v Anglii jsem se rozhodla, že nemá cenu pokračovat v mém vztahu s Tomem, protože chci cestovat a on chce dělat kariéru, tak se naše cesty rozdělí...Teda rozdělily se až teď v lednu, protože jsme spolu ještě 3 měsíce bydleli jako "ex", já na gauči, Tomáš v ložnici :) Bylo to celkem vtipný a nelituju toho. Nová zkušenost, ta se vždycky hodí :) 

Profi společná fotka - Londýn :)

Od 26.12. do 4.1. jsem měla letět za Honzou do Anglie (to je ten klučina, kterého jsem poznala před 4 měsíci na farmě a momentálně s ním bydlím). Původně se mnou měla letět i Barča a pár dalších lidí se taky hlásilo, že by jeli. Ale jak už známe z příběhu o Sardínii, lidi toho nakecaj a já nakonec měla letět sama. Představa, že s Honzou strávíme 10 dní jen spolu nás úplně nenaplňovala, tak jsme se rozhodli, že napíšu na fb do cestovatelské seznamky, jestli někdo nechce jet taky a poznáme nové lidi. Tak jsem napsala... Opět příběh o Sardínii...Hromada přihlášených, ale nakonec jen jeden statečný! Bob! (A mně se líbí Bob uooou a hlavo moudrá...Ach jo, ty písničky mě jednou zničej...Na každy třetí slovo mě napadne asociace v písničce...A s tím má člověk žít a tvářit se normálně? Pff...) A tak Bob 26.12. přicestoval ze Zlína do Prahy, já ho vyzvedla na Hlaváku, zabalili jsme asi 10 litrů alkoholu kvůli kterému jsme přikoupili zavazadlo navíc a šli na pizzu, kde jsme se trochu seznámili... Následovaly pozdější zděšené výlevy mojí maminky ve stylu "Ty sis vzala do bytu cizího chlapa? No Teriii... Ty jsi fakt blázen, co kdyby ti něco udělal." Protože jasně mamčo, on každej člověk, kterej mě pozná by mě rád podřízl, znásilnil (možná spíš v opačném případě...i když...) a pak mé nebohé tělo zahodil v lese. Ona moc kouká na zprávy, z toho si nic nedělejte. Celý život doufáte, že až půjdete na střední, tak se to zlepší, až vám bude 18, tak se to zlepší. Ale je vám 26 a je to furt stejný... Tak si prostě zvyknete :D A nikdy nezapomene dodat větu "Počkej až budeš mít vlastní děti, to pochopíš"... Miluju svoji maminku, tu její starostlivost prostě žeru... No abychom se vrátili k Silvestru v Anglii, tak když jsme byli s Bobem na letišti, začal mě spamovat Roman, že teda nakonec přiletí za námi. Už měsíc předtim, když jsem mu to, ať letí se mnou nabídla, mi řekl "Nee, já počkám až těsně před, až budou letenky stát 6 tisíc". A je fakt, že on co slíbí, tak splní! Teda až na... :D :D Dobře dobře, nebudu to tady rozpitvávat, každopádně slib nesplnil jen jednou a tak úplně to nebyla jeho vina. On prostě nemůže za to, že je na všechny (kromě mě) tak hodnej... Silvestr jsme teda s klukama strávili v centru Londýna, jak už jsem psala někde na začátku... Zde se Silvestrem 2016 v Londýně můžete pokochat i vy :)

A jde se na to! - Anglie 

Doma jsem se ohřála dva týdny, zabalila celou svou část bytu, přestěhovala k našim do garáže (Ne, že ji někdo vyberete, je tam celej můj život!) a od 20.ledna 2016 bydlím v Anglii. V malé vesničce jménem Sapiston mezi městy Thetford a Bury St Edmunds s Honzíkem z předchozího odstavce. První týden jsme tu bydleli v jeho starém domečku na farmě a pak se přestěhovali do dvoupatrového domečku právě v Sapistonu, který byl v příšerném stavu. O tom i s fotkama před a po pro vás chystám článek na příští týden až budeme mít hotovo :) 

Úsměv a mávat! Dobrou noc prdi :-*