Původně jsem si pohrávala s myšlenkou
založit si blog už párkrát v životě. Nikdy jsem to ale nezrealizovala, jelikož
jsem si vždycky našla nějakou výmluvu, proč to neudělám. Pár týdnů zpátky jsem
si s tou myšlenkou začala znovu. A důvod? Na jednu stranu jsem si vždycky
připadala jako úplně obyčejná holka (a vlastně si tak připadám i teď), jen jsem
v posledních, dejme tomu, dvou letech začala trochu víc cestovat (čti "vše
co vydělám většinou utratím za cestování") a neskutečně mě to baví a
naplňuje. I když moje cesty nejsou nějak extra, žádná super exotika nebo tak
(někde se ale přece začít musí ne? :) ), čímdál častěji od svých přátel slýchám
větu "ty jsi blázen" a podobné mému egu lichotící věty :) Jedna má
část hrozně chtěla začít psát, protože přece všichni fajn lidi a cestovatelé
(Pája, Míša, Jirka...) mají blog a na druhou stranu, je tu má druhá část. Která
nesnáší všechno, co se tváří jako mainstream a ráda dělá věci po svém a jinak.
Kroutí očima, když první část dělá trapná selfíčka na super místech a tak
podobně... Nakonec jsem se ale rozhodla, že má druhá část se může jít bodnout,
protože já prostě ráda píšu a chci to zkusit :) Do teď byly mé myšlenky
publikovány jen v mých denících (ty, kteří měli to štěstí ... nebo smůlu?!... do
něj nahlédnout vědí, že to není nic pro slabé povahy...).
Jsem ale celkem upřímný člověk. Vlastně
ne celkem. Jsem hodně upřímný člověk a většinou mi nedělá problémy vykecat o
sobě cokoliv. Problém občas nastává v opačném případě, kdy druhým říkám, co si
o nich opravdu myslím... Ve výsledku je to ale dobrá vlastnost, protože
většinou rychle z Vašeho života vyselektuje debily, kteří si na přátele jen
hrají :)
A proč se můj blog jmenuje zrovna
Teraste? Původně se měl jmenovat EverywhereAndNowhere, ale můj úžasný kamarád
Roman mi napsal "Tak dlouhý? To než někdo naťuká, tak umře." no a
musím uznat, že dlouhý to je... Na umírání teda ještě úplně ne, ale dlouhý.
Dneska jsem se teda zamyslela podruhé a okamžitě mi vyběhlo Teraste. Je to
složenina mého jména. Téra - ta mi vyběhla asi díky dalšímu kamarádovi Petymu,
který mi tak velice rád říká a zrovna jsme si včera psali. Ste - první tři
písmena příjmení Stehlíková a dokonale mi to pasovalo do toho, že jsem chtěla,
aby to mělo východní nádech a já si prostě nemůžu pomoct, ale děsně mi to
připomíná indické slovo Namaste...
Tak bych řekla, že na úvod to stačí a v
dalším článku Vás seznámím s tím, kdy a jak se ve mně postupně zapalovaly malé
cestovatelské jiskřičky :) Jelikož už je půl pátý ráno ("Půl pátý ráno,
hospody zavřený, nikdo z nás nechce spát půl pátý ráno a nás honí mlsná a ta tě
chytí lehce." - asociace na Divokýho Billa, omlouvám se, trošku jsem se
nechala unést :D ... Tak dobrou noc (některým spíš dobré ráno) Všem :-*
Žádné komentáře:
Okomentovat